Milí přátelé
Víte už, že disciplína “Techniclké vylepšení” je velice ceněná – těsně po “Otáčkách”.
Zde se může každý vyřádit ve své tvořivosti, i když ne vždy je to na pohled patrné.
Letos bylo vylepšení oceněné prvním místem obzvláště skryté a utěsněné – v komoře.
A vypadá to, jako maličkost, ale udělejte to! Je to radius na obou stranách přehaněče.
Pro výrobu dna přehaněče vyrobil Honza lisovací lisovací nástroj s poloměrem asi 3 mm.
Z vystřihnutých kruhů z plechu na lisu vylisoval dna a tmelem spojil s pláštěm.
? Jaký to má smysl?
Při přehánění musí vzduch proudit úzkou mezerou – asi 2 mm. Na ostrém přechodu se proud ještě více zúží a vznikal¨jí ztráty, které se zvyšují se čtvercem rychlosti. Čím větší poloměr, tím menší ztráty. Ideální je tvar Lavalovy dýzy (mechanika 3. ročník), v našem případě poloviční.
Dá to dost práce (sám jsem na tom začal pracovat a dosud nedokončil), ale stojí to za to. Hádám, že napříště všichni soutěžící z Rakovníka budou mít přehaněč s radiusem.
Cenu ovšem dostává jen ten první. A tím byl Jan Stehlík.
Mlžná komora Jakuba Voharčíka je na první pohled patrná a vypadá sofistikovaně.
Využívá ke chlazení výparné a kondenzační teplo lihu.
Nápad je to výborný (zkuste si na Googlu najít Difúzní mlžná komora), práce na takovéto komoře je veliká, účelnost pro dosažení vyšších otáček je menší, než předcházející radius na přehaněči.
V každém případě Honzovi i Jakubovi ještě jednou děkuji za obohacení soutěže.
Jiří Toman