Dream Job

DREAM JOB

Účelem této stránky je motivace k tomu, aby na každé škole takovýto job vznikl.

Moje workshopy v Technickém muzeu i narozeninové oslavy v tom Náprstkově jsou též práce snů, čímž myslím práci, kdy je člověk placen za svůj koníček.

Ale moje práce v britské škole PBIS, kde již tři roky působím má ještě něco navíc. 

PBIS v Libuši je soukromé gymnázium, kde studují děti cizinců, děti ze smíšených manželství a děti, pro něž rodiče chtějí mít pro ně  výuku v angličtině. 

Učitelé jsou většinou Britové a na škole se důsledně uplatňuje britský systém výuky, a to je důvod, proč tuto stránku píšu. České školství je opradu v permanentní krizi, střídají se ministři, způsoby státní maturity, různé koncepce výuky. Britský systém se též vyvíjí diskusí, ale míří přesně k cíli – vychovávat tvořivé a tolerantní lidi.

A já jsem nesmírně šťastný, že po 31 letech učení na strojní průmyslovce jako učitel všech technických předmětů včetně dílen a laboratoří (i Angličtiny) a též Fyziky jsem zakotvil na místě, kde je má práce velice ceněna. 

Když jsme před Vánoci měli závěrečnou poradu, byli jsme s kolegyní Luckou v úvodu odměněni vedoucí předmětové komise Science jako nejdůležitější osoby na škole:

Ano, zní to jako nadsázka, ale potlesk kolegů – učitelů Fyziky, Chemie a Biologie potvrdil to, že LAB TECHS – laboratorní technici, jak zní oficiální název naší práce, jsou velice ceněni. 

A to je něco, co naše střední školy neznají a znát by měly. To je sféra, kam vložit ty slibované peníze do školství na zkvalitnění výuky. 

Na úvod popisu naší práce, dovolte mi dotaz: kolik pokusů z Chemie, Biologie a Fyziky jste vlastnoručně dělali na vaší střední škole?

A drzý dotaz fiktivním učitelům těchto předmětů: Kolik pokusů jste přichystali tak, aby si je žáci mohli ve dvojicích, či trojicích vyzkoušet?

Dotaz je drzý proto, že vím, že to v našich školách prostě nejde. Nejsou pomůcky, není čas a “nejsou lidi” – prostě na to nemají učitelé čas, ani energii a mnozí ani chuť. A tak tématické video pokusu bývá vrcholem výuky.

Jenže: Fyzika se do hlavy dostává přes ruce !! Ale jak to všechno připravit??

Od toho jsme tady, v britské škole, my: Lucka a já:

Lucka je absolventka Mikrobiologie, Phd. a má na starosti Chemii a Biologii. Požadavky na přípravu pokusů jí přicházejí nejen od učitelů, ale i od žáků. Oni jsou motivováni vyzkoušet si něco zajímavého, co si sami vymyslí či najdou na internetu. Lucka ve svém prep room – místnůstce plné chemikálií potřebné ingredience připraví na tray – tác, většinou na tácy, pro každou skupinku jeden, chemikálie a sklo. Na pokus není celá hodina, ale po výkladu učitel řekne např. “Máte na pokus 12 minut” a žáci vstanou a pracují. Po pokusu se výsledky vyhodnocují. Ty individuální pokusy si žáci provádí sami v době obědové pauzy, nebo po výuce. Výsledky svých zkoumání později prezentují před třídou. 

A co např. v Biologii? Lucka koupí u řezníka kravské oči (srdce, plíce, játra, ledviny) a studenti v části hodiny provedou pitvu, vyndají čočku, zjistí kolikrát zvětší napsaný text, prohlédnou si duhovou sítnici a najdou slepou skvrnu. Biologické pokusy s důrazem na Ekologii jsou zcela běžné. 

Já jsem strojař s praxí výuky Fyziky. V minulých dvou letech jsem sice připravoval též Biologii i Chemii, ale od letošního roku připravuji pouze Fyziku. Dělba práce je dost účinná:

  1. Chystám pokusy dle přání učitelů – asi ze 70% pro skupinky žáků (např. 7x), zbytek je demonstrativní (1x)
  2. Připravím a nabídnu pokus svůj (a vřelé pohledy učitelů jsou mojí velkou odměnou)
  3. Spolupracuji při výuce, když žáci na složitějších pokusech pracují nebo mají “hodiny projektů”, kde skupinky žáků pracují každá na něčem zcela odlišném. (třeba pomoci holkám spustit parní stroj, klukům pomoci s termickým kolektorem či přílivovou elektrárnou. ( kartony, PET lahve, hadíčky, injekční stříkačky, lepící pistole…) 

Druhá část mé činnosti se odehrává v “Makersspace” – v “kutírně”, kde je mé zázemí: ponk, vrtačka, dva svěráky, bruska a nůžky. Dohromady s nářadím je to slušné zázemí pro kutění všeho druhu. V druhé části místnosti je vybavení  pro stavění programovatelných robotů na bázi lega a 3D tiskárny. Žáci, které zaujmu svými projekty přichází v době obědové pauzy a nezřídka po výuce. Jiní žáci se svými projekty přichází ve svém volnu. A práce pro mne je to neskutečně rozmanitá, protože nikdo nic nedělá, že by musel, všichni svou činnost berou spontánně a za mou pomoc jsou vděčni. A tak samozřejmě je učím jak vrtat, pilovat, řezat, pájet… Nejcennější pro žáky je samozřejmě radost z výsledků. Pro mne je nejcennější, když vyrábím pomůcku pro fyzikáře, žáci jsou zvědaví a po vysvětlení udělají práci oni. Jde samozřejmě o jejich zaujetí, nikoliv o mou úlevu, já měním činnost – z výrobce se stává učitel. 

Projekty, na nichž žáci pracují, mají své výstupy – prezentace před třídou (prezentující jsou hodnoceni všemi spolužáky, kteří na to mají formuláře – hodnotí se jasnost výkladu, použité pomůcky a projev. Soutěže – třeba i moje stirlingová soutěž v NTM a každoročně Stretech na Strojní fakultě ČVUT. 

Finanční zázemí mé činnosti

A tady musím zdůraznit důležitou věc: “No jo, bohatá, soukromá škola, ta si to může dovolit. To u nás nejde”. Jako učitel, který strávil celou dobu na našich školách tvrdím, že by vše bylo možné i u nás. 

Celé mé vybavení má cenu asi tří notebooků kupovaných před deseti lety. Na provoz Makers’ space dostávám 2 000 korun měsíčně, běžný, denní provoz není předražený.

Podstatné by u nás bylo dát asistentovi normální, učitelský plat a vyhradit mu prostor – jednu učebnu, kde by se odehrávala činnost žáků a příprava fyziky. Samozřejmě obnovit zrušené, chemické kabinety. A že nejsou lidi? Fyzikáři?? Přece není problém, aby jeden šikovnější stávající fyzikář učil jenom půl úvazku a ve zbytku času chystalzztzt pokusy pro sebe a své kolegy. A pracoval se studenty. I já pracuji v PBIS pouze 3dny v týdnu, jako OSVČ.zzzz

Věřím, že i v našich školách by se Fyzika stala radostným a podnětným předmětem, kde se studenti nešprtají vzorečky a kde jim fyzikální zákonitosti vklouzávají do hlav při jejich individuálních pokusech. A kdyby své individuální výzkumy stále prezentovali spolužákům, naučili by se i mluvit před kolektivem.

 

 

 

Dnes, v říjnu 19, překvapení: S těmi drátěnými kostkami, které mi studeni pomáhali pájet studenti vyhráli v soute

PBIS students winning a Gold Award in the Experimental project of the British Physics Olympiiad

“Hranaté bubliny”

Practical work is about technique and ideas. It is a skill that needs to be developed. The British Physics Olympiad – Experimental project is a contest aimed at IB or A-level students who are inventive,  patient and risk-taking in their approach to practical work.

The recent challenge aimed at minimal surfaces of soap bubbles enclosed in geometric frameworks of polyherdons. We are extremely pleased that Adam Lastovka and Michael Seiranian, our Year 13 students of Physics won the Gold Award in their category.

Adam already holds a Gold certificate from the 2017 IGCSE Olympiad challenge and Michael holds a Silver prize from the same contest.

The BPhO has credited their resilience and quality work when photographing, describing and measuring the surfaces and the associated angles.