Dream Job

DREAM JOB

Účelem této stránky je motivace k tomu, aby na každé škole takovýto job vznikl.

Moje workshopy v Technickém muzeu i narozeninové oslavy v tom Náprstkově jsou též práce snů, čímž myslím práci, kdy je člověk placen za svůj koníček.

Ale moje práce v britské škole PBIS, kde již tři roky působím má ještě něco navíc. 

PBIS v Libuši je soukromé gymnázium, kde studují děti cizinců, děti ze smíšených manželství a děti, pro něž rodiče chtějí mít pro ně  výuku v angličtině. 

Učitelé jsou většinou Britové a na škole se důsledně uplatňuje britský systém výuky, a to je důvod, proč tuto stránku píšu. České školství je opradu v permanentní krizi, střídají se ministři, způsoby státní maturity, různé koncepce výuky. Britský systém se též vyvíjí diskusí, ale míří přesně k cíli – vychovávat tvořivé a tolerantní lidi.

A já jsem nesmírně šťastný, že po 31 letech učení na strojní průmyslovce jako učitel všech technických předmětů včetně dílen a laboratoří (i Angličtiny) a též Fyziky jsem zakotvil na místě, kde je má práce velice ceněna. 

Když jsme před Vánoci měli závěrečnou poradu, byli jsme s kolegyní Luckou v úvodu odměněni vedoucí předmětové komise Science jako nejdůležitější osoby na škole:

Ano, zní to jako nadsázka, ale potlesk kolegů – učitelů Fyziky, Chemie a Biologie potvrdil to, že LAB TECHS – laboratorní technici, jak zní oficiální název naší práce, jsou velice ceněni. 

A to je něco, co naše střední školy neznají a znát by měly. To je sféra, kam vložit ty slibované peníze do školství na zkvalitnění výuky. 

Na úvod popisu naší práce, dovolte mi dotaz: kolik pokusů z Chemie, Biologie a Fyziky jste vlastnoručně dělali na vaší střední škole?

A drzý dotaz fiktivním učitelům těchto předmětů: Kolik pokusů jste přichystali tak, aby si je žáci mohli ve dvojicích, či trojicích vyzkoušet?

Dotaz je drzý proto, že vím, že to v našich školách prostě nejde. Nejsou pomůcky, není čas a “nejsou lidi” – prostě na to nemají učitelé čas, ani energii a mnozí ani chuť. A tak tématické video pokusu bývá vrcholem výuky.

Jenže: Fyzika se do hlavy dostává přes ruce !! Ale jak to všechno připravit??

Od toho jsme tady, v britské škole, my: Lucka a já:

Lucka je absolventka Mikrobiologie, Phd. a má na starosti Chemii a Biologii. Požadavky na přípravu pokusů jí přicházejí nejen od učitelů, ale i od žáků. Oni jsou motivováni vyzkoušet si něco zajímavého, co si sami vymyslí či najdou na internetu. Lucka ve svém prep room – místnůstce plné chemikálií potřebné ingredience připraví na tray – tác, většinou na tácy, pro každou skupinku jeden, chemikálie a sklo. Na pokus není celá hodina, ale po výkladu učitel řekne např. “Máte na pokus 12 minut” a žáci vstanou a pracují. Po pokusu se výsledky vyhodnocují. Ty individuální pokusy si žáci provádí sami v době obědové pauzy, nebo po výuce. Výsledky svých zkoumání později prezentují před třídou. 

A co např. v Biologii? Lucka koupí u řezníka kravské oči (srdce, plíce, játra, ledviny) a studenti v části hodiny provedou pitvu, vyndají čočku, zjistí kolikrát zvětší napsaný text, prohlédnou si duhovou sítnici a najdou slepou skvrnu. Biologické pokusy s důrazem na Ekologii jsou zcela běžné. 

Já jsem strojař s praxí výuky Fyziky. V minulých dvou letech jsem sice připravoval též Biologii i Chemii, ale od letošního roku připravuji pouze Fyziku. Dělba práce je dost účinná:

  1. Chystám pokusy dle přání učitelů – asi ze 70% pro skupinky žáků (např. 7x), zbytek je demonstrativní (1x)
  2. Připravím a nabídnu pokus svůj (a vřelé pohledy učitelů jsou mojí velkou odměnou)
  3. Spolupracuji při výuce, když žáci na složitějších pokusech pracují nebo mají “hodiny projektů”, kde skupinky žáků pracují každá na něčem zcela odlišném. (třeba pomoci holkám spustit parní stroj, klukům pomoci s termickým kolektorem či přílivovou elektrárnou. ( kartony, PET lahve, hadíčky, injekční stříkačky, lepící pistole…) 

Druhá část mé činnosti se odehrává v “Makersspace” – v “kutírně”, kde je mé zázemí: ponk, vrtačka, dva svěráky, bruska a nůžky. Dohromady s nářadím je to slušné zázemí pro kutění všeho druhu. V druhé části místnosti je vybavení  pro stavění programovatelných robotů na bázi lega a 3D tiskárny. Žáci, které zaujmu svými projekty přichází v době obědové pauzy a nezřídka po výuce. Jiní žáci se svými projekty přichází ve svém volnu. A práce pro mne je to neskutečně rozmanitá, protože nikdo nic nedělá, že by musel, všichni svou činnost berou spontánně a za mou pomoc jsou vděčni. A tak samozřejmě je učím jak vrtat, pilovat, řezat, pájet… Nejcennější pro žáky je samozřejmě radost z výsledků. Pro mne je nejcennější, když vyrábím pomůcku pro fyzikáře, žáci jsou zvědaví a po vysvětlení udělají práci oni. Jde samozřejmě o jejich zaujetí, nikoliv o mou úlevu, já měním činnost – z výrobce se stává učitel. 

Projekty, na nichž žáci pracují, mají své výstupy – prezentace před třídou (prezentující jsou hodnoceni všemi spolužáky, kteří na to mají formuláře – hodnotí se jasnost výkladu, použité pomůcky a projev. Soutěže – třeba i moje stirlingová soutěž v NTM a každoročně Stretech na Strojní fakultě ČVUT. 

Finanční zázemí mé činnosti

A tady musím zdůraznit důležitou věc: “No jo, bohatá, soukromá škola, ta si to může dovolit. To u nás nejde”. Jako učitel, který strávil celou dobu na našich školách tvrdím, že by vše bylo možné i u nás. 

Celé mé vybavení má cenu asi tří notebooků kupovaných před deseti lety. Na provoz Makers’ space dostávám 2 000 korun měsíčně, běžný, denní provoz není předražený.

Podstatné by u nás bylo dát asistentovi normální, učitelský plat a vyhradit mu prostor – jednu učebnu, kde by se odehrávala činnost žáků a příprava fyziky. Samozřejmě obnovit zrušené, chemické kabinety. A že nejsou lidi? Fyzikáři?? Přece není problém, aby jeden šikovnější stávající fyzikář učil jenom půl úvazku a ve zbytku času chystal pokusy pro sebe a své kolegy. A pracoval se studenty. I já pracuji v PBIS pouze 3dny v týdnu, jako OSVČ.

Věřím, že i v našich školách by se Fyzika stala radostným a podnětným předmětem, kde se studenti nešprtají vzorečky a kde jim fyzikální zákonitosti vklouzávají do hlav při jejich individuálních pokusech. A kdyby své individuální výzkumy stále prezentovali spolužákům, naučili by se i mluvit před kolektivem.

 

BĚŽNÉ ÚLOHY

V následujících fotografiích a videích by mohly zaniknout běžné úkoly pro mne jako asistenta pro přípravu pokusů z Fyziky. V závorce je vždy počet sad = počet skupin při měření.

– Proměřování světelného odporu (4)

– Proměřování tepelného odporu (4)

– Proměřování odporového drátu napnutégo na metrovém pravítku (4)

– Sérioparalelní zapojení (4)

– Příprava Ripple tanku a projektoru na zviditelnění vln – ohybu i refrakce (demo)

– zrcátka, hranoly, dvojlasery.. pro odraz a lom světla, totální odraz (7)

Atd. atd. z každé kapitoly Fyziky

 

Fotografie našich výrobků:

 

Makers’ space se na dva dny proměnil v nahrávací studio a zde je výsledek:

https://naeeuro-my.sharepoint.com/:v:/g/personal/vladimir_makarov_pbis_cz/EXB2qCRTlTVAhS2kdT5N6bYBpxvK8Mn3R4PXR2QjlazXmQ?e=sphLnS

 

 

Extended essay:  

Je to povinná práce všech IB studentů skládajících mezinárodní maturitu.

Student se s učitelem dohodne na tématu a vypracuje úkol – většinou měření nějaké soustavy, kterou mu já pomáhám vyrobit,

Právě aktuální je měření setrvačníku, kterým je v tomto případě přední kolo z horského kola.

Úkoly jsou dva: Měřením určit moment setrvačnosti a spočítat při jakých otáčjách bude energije setrvačníku stejná, jako energie v olověném akumulátoru 5Ah.

A změřit energii vloženou do malého reverzibilního elektromotorku, aby se setrvačníkroztočil. Poté vypnout a změřit, kolik se zpátky elektrické energie přivede ze setrvačníku do dynama. Provádí se to třecím převodem. Na přípravu pr mne i na měření pro studenta – super úloha.

 

 

Úkol dne: Vyrobit dva názorné zvonky

Cívky jsou navinuté pomocí vrtačky, pružný prvek – jsou pilky na železo😊

 

Polepování paraboly zrcadlovou fólií:

Zkouška parabolického zrcadla na sluníčku a měření ohniskové vzdálenosti. Později teploměr od Verniera začal při 340 *C hořet:

 

V ohnisku parabolického zrcadla bude běhat Stirlingův motor. Zde se chystá jeho mohutný, hliníkový, žebrovaný chladič. Aby dobře sálal teplo z motoru, musí být černý. Problém černění Al řeší  Natálka, po maturitě chce studovat chemii, a tak v roztoku hypermanganu, HNO3 a dusičnanu měďnatého při teplotě 90*C provádí černění.

 

A toto je Stirlingův motor těsně před dokončením:

Zbývá namontovat ojnice, které Dominik a Rohan vytiskli 3D tiskem.

První rozběh na sluníčku:

Měření teploty v ohnisku paraboly :

 

 

 

A tady se chystá Faucoultovo kyvadlo. Bude viset v prostoru schodiště, asi 11 m dlouhé, 12kg těžké a laserovým paprskem bude ukazovat, jak se Země otáčí. Prozatím Natálka, Will, John a Patrick měří, řežou a vrtají. Samozřejmě záruku, že se neutrhne dělám já.

Montáž závěsu kyvadla na zábradlí schodiště ve 3. patře

 

První spuštění kyvadla: Super, Zeměkoule se otáčí a je to patrné.

Zbývá: Dodělat stupnici, vyrobit laserové ukazovátko a nechat udělat bezpečnostní kontrolu, aby kyvadlo mohlo zůstat natrvalo ve schodišti.

Dokončené kyvadlo:

Zde jsou fotografie detailů:

https://drive.google.com/drive/folders/12aE-_Mjfe0t-hc7DlW7b9u3OBMJVan69?usp=sharing

A zde (zatím bez stupnice) se dá rychlým přestavením času vidět změna ne roviny kyvu, ale pootočení Země.

 

 

A zde je výsledek toho, že Labtech sežene z jatek kravské oči. Na tác připraví skalpely, oči a pár drobností a každá dvojice má zážitek stejný jako já, když jsem si to s nimi provedl. Oční čočka, sítnice a slepá skvrna opravdu něco žákům říkají.

 

Vpravo výroba pícky na tavení hliníkových, nápojových plechovek z 10l kýble, vlevo formování modelu

A zde radost z odlitého výrobku. Předváděno na STRETECH 2018 na ČVUT:

Tavení nápojovýcz plechovek v pícce vyrobené z kbelíku:

 

Pro změnu žákovský projekt – Saltuk přišel za mnou, abych mu pomohl realizovat měření Dopplerova efektu – a zde je výsledek:

 

Takto vypadá nový úkol pro mne: Vyrobit prototyp takového hydrorobota – potom ve spolupráci s mým kroužkem žáků připravíme polotovary takovýchto hydrorobotů tak, aby děti z osmé třídy, které přijdou na návštěvu tyto hydroboty dokončily a mohly s nimi proti sobě bojovat, kdo koho vystrčí z místa.

Tak tady jsou polotovary pro deset hydrorobotů – tak, aby je děti z osmé třídy dokázaly za pomocí tavné pistole sestavit.

A tady už usilovně staví:

Škoda jen, že nikdo nenahrál video souboje robotů, kdy se snaží jeden druhého shodit z obráceného tácu.

 

 

 

Neočekávaný úkol: Vyrobit nástavbu bot – pohorek pro školní, divadelní představení.

A tak – přišroubovat oka k podrážkám, připevnit pruh látky kolem, vytvrdit herkulesem a vyplnit izolační pěnou.

 Zbývá jen seříznout a pro Rohana naučit se v tom chodit.

A tady už to šlape – ale zas tak jednoduché to nebylo, pěna se sešlapává a tak jsou uvnitř dřevěné špalíky.

Rohan bude na scéně hrát “ a superhero”

 

Další žákovský projekt dělá Sasha a je to opět měření Dopplerova jevu. Má k měření hodně jiný přístup, než Saltuk. Něco opsat od někoho, kdo podobnou práci dělal před půl rokem by nikoho nenapadlo. Starý gramofon se opět hodí.

 

MACHŮV  VLNOSTROJ

Tento vlnostroj nedělali studenti, ale já během Vánoc. Slouží však jako motivace k udělání a samozřejmě jako učební pomůcka.

Vlnostroj má 15 ložiskových kuliček. Ta s nejdelším závěsem má frekvenci 51 kmitů za minutu, každá další o jeden kmit /min více. Nejkratší 65/min.

Délky závěsů jsou vypočteny ze vztahu    kde  T = 1/f

Délka závěsu je samozřejmě k těžišti, nastavení se provádí seřizovacím šroubkem na jedné straně závěsu a měří se na desetiny mm posuvným měřítkem.

 

 

Projekt Gesu ze třídy uměleckého oddělení  Zadání : Vytvořit lampu; která se bude pomalu otáčet a vrhat stíny na zeď;

Řešení:Starý gramofon; reostat; akumulátor 12V; staré křeslo a výtvory Gesu z Al drátu