Už v pubertě jsem cítil sklon psát poezii. Jenže, napíšeš řádek a je to jinak, než to pociťuješ. A tak jsem nepsal raději nic.
Ale pak přijde běžný, rodinný život a s ním i potřeba dárků, hlavně narozeninových. Jenže když máš nechuť k nakupování věcí, ze kterých se stávají krámy a nějaký dárek je očekáván, potom básnička, v níž je obdarovaný obsažen, se velice hodí a termín dopsání je jasně daný.
Zde je možné nahlédnout, jen nehledat chronologii.